"Skutečná rozkoš ducha, dokonalá rozkoš, je současně v bystrosti i geometrii, v citu i rozumu. Víte dobře, že svět je jednak citový, jednak rozumový, stejně jako u mince může padnout hlava nebo orel, rub nebo líc. Ale pouze spojení rubu a líce plně vytváří nějakou věc a poskytuje vám její pravdivou, úplnou a skutečnou podobu. Dvě zjevené roviny vám svým spojením umožňují vytvořit jeden celek, to znamená prvek vyššího řádu.
(...)
Přiznávám stroji jeho skutečnou cenu jen tehdy, pokud mne může dojmout. Siréna o dvou tónech mne okouzlí více, když sním o gregoriánském chorálu; a Markur v periheliu mi potvrdí Einsteinovy teorie nejlépe tehdy, když za letního večera ležím v trávě a civím na hvězdy; o síle čtyřtaktního motoru se přesvědčím nejúčinněji v otevřeném voze, když v osmdesáti kilometrech za hodinu nemohu téměř dýchat.
(...)
Lyrosofie tak spojuje v jediné představě oba způsoby poznání: poznání z rozumu a poznání z lásky. Poznává více, protože poznává dvakrát."
"V každém díle hledám především člověka. Je mi cizí postoj těch, kteří vyžadují dokonalá díla. Dokonalé dílo není lidské a není schopno vyvolat onu sympatii, z níž se rodí obdiv. Dokonalý je přesný výpočet, a to jen provizorně, do dne, kdy zjistíme, že samotná dokonalost čísel má v sobě jakousi tajemnou fantazijnost, kdy si uvědomíme, že falešně přesným výpočtům unikají právě nepřesná zatmění, kdy čas začne opouštět ozubená soukolí hodin. Charakteristickým rysem dokonalosti je její scestnost. Umění, stejně jako láska, začíná tam, kde končí dokonalost."
Žádné komentáře:
Okomentovat